Ženská zóna 6

E-mail

Pohádková svatba - Čokoláda, která má emoce - Tomáš Klus - Svatební doplňky - Svatební šaty na míru - Svatební hostina - Svatební hostina

Právě jsem domluvila se svou nejbližší kamarádkou a uvědomila si, že zatímco její syn za pár dní oslaví 13. narozeniny, pro mě je to už 13 let od doby, kdy jsem poprvé navštívila USA. V čase, kdy jsem seděla v letadle směr New York, ona rodila své první dítě. Jak byly naše osudy rozdílné – a přece jsme si dokázaly vždy poradit, porozumět a vyslechnout jedna druhou. Je to už 13 let, kdy jsem náhodně a zcela neplánovaně dostala vízum za „Velkou louži". Za poslední peníze jsem koupila...

letenku a s kamarádkou jsme se vypravily dobývat Ameriku. Koho by nelákal život na slunné Floridě, palmy a pláže. To, co jsme vídaly v prvních amerických seriálech, které k nám po revoluci dorazily, se blížilo každou hodinou letu. Dolar byl tenkrát 40 Kč, a co teprve představa vdát se za krásného a bohatého Američana! I když naše představy byly samozřejmě naivní, užily jsme si naši americkou odyseu naprosto dokonale. Byla to jízda se vším všudy. Dnes si říkám, jestli se mi to náhodou nezdálo. Ale ne, fotky v mých albech mě ubezpečují, že jsem tam byla. Nakonec z toho byl několikaletý výlet po různých kontinentech. Na milionáře nedošlo. Vrátila jsem se do rodné zemičky, zpět do reality. A jelikož biologické hodiny začaly neúprosně odbíjet můj čas, přišla i touha po dítěti. A tak máme 2 dítka, dům s hypotékou a spoustu běžných lidských starostí i radostí. Taková normální rodinka. A co se událo u kamarádky? Ta chodila do práce, vychovávala syna, dvakrát se vdala, jednou rozvedla a vybudovala kariéru. A teď jsme obě s druhým mimčem na rodičovské. Jako by se naše osudy zase spojily ve stejné situaci. Je nám 36, víme, co chceme, máme toho dost za sebou, jsme snad poučené životem a ničeho nelitujeme. Těšíme se, až nám děti odrostou, abychom se zase mohly více věnovat samy sobě.

Závěrem roku každý přemítá, co bylo, a plánuje, co bude. Já se těším na každý další rok s nadějí nových začátků. Třeba už konečně dojde i na tu svatbu, které jsem se doposud bránila. Jsem asi příliš romantická na to, abych se vdávala kvůli dětem, rodičům, daňovým výhodám, věku či majetku. Prostě musím celým svým srdcem cítit a milovat, jinak mě v bílém závoji neuvidíte.

Přeji všem nevěstám, aby vstupovaly před oddávající právě s takovým pocitem. Jen na jejich lásce záleží. Příjemné čtení u „svatební" Ženské Zóny.